Péče zaměřená na člověka

Bc. Michal Šalplachta, DiS.

„Pracovat se zaměřením na člověka znamená nevycházet z představ o tom, jací by lidé měli být, nýbrž z toho, jací jsou, a z toho, jaké jsou jejich možnosti.“
                                                                                                                                                                                                           Marlis Pörtner

Jako zaměstnanec, lektor a supervizor jsem měl možnost poznat mnoho klientů, pracovníků a organizací jak v sociálních službách, tak ve zdravotnictví. Seznámil jsem se se silnými i slabými stránkami poskytování pomáhajících služeb. Byl jsem průvodcem při hledání řešení na úrovni práce s klientem, týmem i na úrovni organizace. Z těchto zkušeností mi vyvstává jeden důležitý postřeh a to potřeba jednotného rámce, který by bylo možné použít jako vodítka pro řešení všech těchto problémů na různých úrovních. Osobně jsem tento jednotící rámec našel v přístupu zaměřeném na člověka, se kterým jsem se seznámil v různých rolích, nejprve jako zdravotní bratr následně jako sociální terapeut, psychoterapeut, vedoucí pracovník a supervizor. Miluji pojem na člověka zaměřený, neboť miluji lidi, jejich jedinečnost, subjektivnost a záhadnost. Jakmile je někde napsáno na člověka zaměřený mám chuť to prozkoumat a poznat. Toto zaměření mne vedlo ke studiu na člověka zaměřeného poradenství a psychoterapie a jejího rozšíření ve fokusingu, preterapii, motivačních rozhovorech a satiterapii, následně ke studiu na člověka zaměřeného plánování, na člověka zaměřeného zotavení a rehabilitace. Dlouhou dobu jsem se setkával také s pojmem na člověka zaměřená péče respektive jeho anglickou podobou person-centered care neboť v Česku toho o péči zaměřené na člověka mnoho nevyšlo. Co se však skrývá za tímto pojmem. Dovolte, abych vás seznámil s výsledky mého několikaletého hledání, poznávání a učení.

 

Co je to péče zaměřená na člověka a proč je důležitá?


Na člověka zaměřená péče (anglicky Person-centered care, PCC) je způsob, jak přemýšlet o lidech a jednat s lidmi, kteří využívají zdravotní a sociální služby. Pojem na člověka zaměřená péče se jasně odlišuje od tradičního modelu péče, který považuje člověka za pasivního příjemce péče podřízeného autoritě pečujících, ve kterém je člověk vnímán skrze svoje omezení, zdravotní potíže a neschopnost. Od roku 2001, kdy Institut of medicine (IOM) vydal dokument Crossing the Quality Chasm (IOM, 2001), se pojem péče zaměřená na člověka stal synonymem pro poskytování nejlepší, kvalitní péče (Morgen, Yorder 2011) a byl zaveden do řady strategických dokumentů v oblasti zdravotní a sociální péče např. WHO, NHS, IAPO, THF, ICPCM The Australian Department of Health, The UK Department of Health (Novák, Konečná, Šídlo 2016).
Na člověka zaměřená péče přistupuje k lidem, kteří potřebují služby, jako k rovným partnerům, jak při poskytování péče tak při jejím plánování, rozvíjení a hodnocení, aby tak bylo zajištěno, že poskytované služby naplňují jejich potřeby. Na člověka zaměřená péče dává lidem a jejich rodinám postavení odborníků na svůj život, staví je do centra rozhodování a pracuje společně s nimi na základě společně uzavřených dohod (HIN 2016).
Na člověka zaměřená péče není jen o tom poskytovat lidem, to co chtějí. Jedná se o to, aby se při poskytování služeb těmto lidem zvážily jejich touhy, hodnoty, rodinná situace, sociální okolnosti a životní styl. Znamená to vidět člověka jako jedinečnou bytost s jedinečnou zkušeností, s jedinečnými potřebami a jedinečnou životní situací a společně s ním a jeho blízkými pracovat na objevování vhodných řešení. Také to znamená být soucitný a empatický, přemýšlet o věcech z pohledu člověka a respektovat to, co je pro něj důležité. To může být naplňováno pomocí sdíleného rozhodování společně s lidmi, kterým na člověku záleží, a s pomocí podpory člověku, aby mohl zvládat svůj život (HIN 2016). 
V současnosti neexistuje jednotná definice PCC, neboť pojem péče zaměřená na člověka v sobě integruje více filosofických, medicínských, ošetřovatelských a psychologických tradic (Adams, Grieder 2014). Veškeré definice se však shodují na tom, že je třeba brát člověka jakožto hlavního a aktivního účastníka péče se všemi jeho potřebami, hodnotami, preferencemi, možnostmi, schopnostmi i omezeními. Hlavním pilířem péče zaměřené na člověka jsou respekt a uznaní jedinečnosti každého člověka (Hrdá 2016). Pojem péče zaměřená na člověka můžeme také vnímat jako zastřešující pojem, pod který jsou zahrnuty či integrovány další přístupy, které se rozvíjely s přihlédnutím ke konkrétnímu kontextu. Zejména v zahraniční literatuře se tak můžeme setkat s termíny person-centered medicine, person-centered nursing, person-centered healt care, person-centered dementia care, person-centered plaining, person-centered recovery plaining, person-centered social rehabilitation, ale také s termíny, které můžeme považovat za synonyma person-centeredness, client-centred, patient-centered, resident-centered, patient-centeredness, personhood, person and family centered care, individualized-care, people-centred care (Hrdá, 2016; Morgen, Yorder 2011) . Pörtner (2009) upozorňuje také na blízkost dalších konceptů, které staví člověka do centra např. Validace Naomi Feil či reminiscence. Na principech podobných PCC staví také koncept bazální stimulace. Jak již bylo uvedeno výše koncept péče zaměřené na člověka je možné použít jako základní model péče, v rámci kterého je snadné na úrovni organizace integrovat další blízké metody péče stejně jako specifické postupy péče.


Kořeny péče zaměřené na člověka


Péče zaměřená na člověka je filosoficky zakotvena v humanismu a holistickém přístupu k člověku.  Nejčastěji je spojována s přístupem zaměřeným na člověka (angl. person centered aproach, PCA) C. R. Rogerse, který poprvé použil termín zaměření na člověka v knize On becoming a person (1961; česky Být sám sebou 2015). Rogers od 40. let 20. století rozvíjel terapeutický směr, který byl nejprve nazýván nedirektivní terapií, od vydání knihy Client Centered  Therapy (Rogers,1951) byl nazýván jako na klienta zaměřená terapie. Právě v knize On becoming a person Rogers reflektoval přesah původně psychoterapeutického přístupu do dalších oblastí práce s lidmi do školství, sociální práce, ošetřovatelství či managementu a začal jej nazývat jako Přístup zaměřený na člověka (PCA – person centered aproach). Prorůstáním od terapie do dalších oblastí se přístup zaměřený na člověka dále rozvíjel, proměňoval a integroval s dalšími přístupy nebo na jeho podkladě vznikly přístupy nové. Všem jim však zůstává jednotný základ, kterým je opravdovost v prožívání, vřelost, úcta, bezpodmínečné přijetí a empatické porozumění k druhému člověku (Pörtner, 2009). Rogersův pohled na osobnost a teorie terapeutické změny, která je postavena na kvalitě vztahu, poskytují unikátní rámec pro porozumění člověku a možnostem jeho rozvoje ve směru zdraví, životní spokojenosti a autonomie.
 
Rogersův pohled na člověka lze shrnou do osmi tezí:
 

• Každý člověk je schopen vývoje, rozvíjet se a růst směrem k lepšímu fungování,

• Důvěryhodnost organismu člověka jako celku ve schopnosti konstruktivní volby,

• Důvěra organismu člověka jako celku ve schopnosti orientovat se v životě,

• Jedinečnost a neopakovatelnost každého člověka,

• Subjektivnost v prožívání a vnímání,

• Smysluplnost každé reakce vzhledem k potřebám,

• Schopnost rovnováhy mezi člověkem a přírodou,

• Zranitelnost či citlivost na podmínky, ve kterých se člověk nachází.

Tyto teze jsou základními východisky pro přemýšlení o člověku.

 

Historické kořeny PCC lze v oblasti ošetřovatelství stopovat k Florence Nightingale, která zdůrazňovala, že zaměření na pacienta je důležitější než zaměření na nemoc (Morgen, Yorder 2011). V oblasti medicíny kořeny přístupu sahají k Hippokratovi, Platónovi a Aristotelovi (Mezzich, Botbol, Christodoulou a kol. 2016), kteří jsou považováni za předchůdce holistického přístupu k člověku.
 
 „Je důležitější vědět jaký člověk (jakých psychických vlastností) nemoc má, než jaký druh nemoci člověk má“ (Hippokrates in Mastiliaková, 2007, s. 22).
 
„Jestliže celek není zdravý, je nemožné pro část, aby byla zdravá“ (Platón in Mezzich, Botbol, Christodoulou a kol. 2016).
 
PCC je také spojována s pracemi M. Balinta, který poukázal na význam vztahu mezi lékařem a pacientem (Morgen, Yorder 2011).  Celostní přístup k člověku můžeme taktéž nalézt v definici zdraví podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
 
„Zdraví je stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoli jen nepřítomnost nemoci nebo vady“ (WHO 1946).
 
„K dosažení stavu úplné fyzické, duševní a sociální pohody musí být jednotlivec nebo skupina lidí schopni stanovit a realizovat své cíle, uspokojit své potřeby, změnit své prostředí nebo se s ním vyrovnat“ (WHO 1986).
 
Péče zaměřená na člověka je podle Světové zdravotnické organizace jedním ze základních priorit v péči o zdraví podle výše uvedených definic (WHO, 2008).


Základní vlastnosti Péče zaměřené na člověka


Péče zaměřená na člověka je postavená na celostním (holistickém) přístupu k člověku v jeho bio – psycho – sociálně – duchovní jednotě. Je individualizovaná tj. postavená na porozumění jedinečné životní situaci člověka, jeho jedinečným potřebám, jedinečnému příběhu či životní zkušenosti člověka a jedinečným možnostem. Je respektující k člověku a jeho schopnostem dělat rozhodnutí a řídit svůj život podle sebe.  PCC je posilující (empowerment) tj. vede k rozvoji autonomie a sebevědomí člověka (Walker, Avant in Morgen, Yorder 2011). Berwick (in Adams, Grieder 2014) uvádí tři základní principy PCC:
 

• Potřeby člověka na prvním místě

• Nic o mě beze mě

• Každý člověk je jedinečný člověk

 
PCC dále zahrnuje zařazování lidí do popředí či centra jejich péče, zajišťuje lidem zachování kontroly, pomáhá jim přijímat informovaná rozhodnutí a podporuje partnerství mezi jednotlivci, rodinami a službami. PCC je založena na základním předpokladu, že každý člověk má:
 

• jedinečnou historii, 

• silné stránky,

• přání, zájmy a potřeby, 

• a má právo na sebeurčení v tom, jak jít vlastním životem.

 
Základním pravidlem PCC je znát klienta v jeho celosti a uznávat jeho jedinečnost. „Vztah mezi těmito dvěma základními pravidly je takový, že znalost klienta umožňuje uznávání jeho jedinečnosti, což následně podněcuje návazné aktivity péče“ (Hrdá 2016, s. 22-23).
 

Implementace péče zaměřené na člověka do praxe


Implementaci péče zaměřené na člověka do praxe a každodenní práce s lidmi v sociálních a zdravotních službách můžeme vidět, jako stavbu kompetenční pyramidy (viz obrázek). Základní patro kompetence k provádění na člověka zaměřené péče je na člověka zaměřený postoj a způsob přemýšlení o člověku. Dalším patrem kompetence je rozvoj na člověka zaměřené komunikace zahrnující naslouchání, projevy přijetí, uznání a ocenění. V komunikaci se projevuje náš postoj a náš způsob myšlení. Komunikace zaměřená na člověka je posilující, nehodnotící a rozumějící. Konkrétním nástrojem takové komunikace jsou aktivní naslouchání a posilující jazyk. Způsob komunikace je podkladem pro třetí patro kompetence PCC, které tvoří sdílené a podporované rozhodování a díky kterému umožňujeme člověku, aby rozuměl sobě, své situaci svým možnostem a možnostem pomoci ze strany služeb. Klíčovým pojmem je zde informované rozhodnutí, díky kterému člověk může uplatňovat svou vůli a přebírat zodpovědnost za svůj život a rozhodovat se v otázkách zdravotní nebo sociální péče. Čtvrté patro kompetence v PCC tvoří na člověka zaměřené plánování, které nám pomáhá uspořádat informace o tom, kdo člověk, se kterým pracujeme, je, jaké jsou jeho potřeby, přání, preference, možnosti, zdroje a silné stránky. Základními pilíři plánování jsou vytvoření osobního profilu člověka, jeho sociálního profilu a profilu prostředí, na základě kterých jsou definovány cíle a konkrétní aktivity péče. Realizace naplánovaných aktivit tvoří vrcholek na člověka zaměřené péče.

 

 


Pro zavedení PCC do praxe je podstatné sjednocení přístupu k péči na úrovni týmu i celé organizace. Podporované a sdílené rozhodování stejně jako techniky na člověka zaměřeného plánování často probíhají formou týmové práce. Walker a Avant (2005) uvádějí, že pro zavedení PCC do praxe je nutné vytvořit výchozí podmínky na úrovni organizační kultury. Bez těchto podmínek nelze provádět péči zaměřenou na člověka efektivně. Těmito podmínkami jsou 1) vize a závazek organizace postavené na principech PCC, 2) organizační dovednosti vedoucích pracovníků postavené na principech PCC, 3) sdílené řízení jako nástroj rozhodování, na kterém se podílejí jak řadoví, tak vedoucí pracovníci. Poskytnutí zpětné vazby od řadových pracovníků je klíčové pro efektivní rozhodování o nastavení péče v organizaci (Morgen, Yorder 2011).

Literatura:

1. Adams, N., Grieder D. M. (2014) Treatment plaining for Person-centered care. Elsevier
2. HIN (2016) What is person-centred care and why is it important? Online: dostupný z https://healthinnovationnetwork.com
3. Hrdá, K. (2016) Péče zaměřená na člověka v domově pro seniory. Univerzita Karlova: Praha
4. Mezzich, J. E., Botbol, M., Christodoulou, G.N.,Cloninger, C. R., Saloum I.M. ed. (2016) Person centered psychiatry.  Springer I.P.
5. Morgan, S., Yoder, L.H. (2011) A Concept analysis of Person-centered care. Journal of Holistic Nursing. DOI. 10.1177/08980111412189
6. Novák, K., Konečná, H. Šídlo, L. (2016) Principy zdravotní péče zaměřené na člověka – person centered health care. Praktický lékař 96 s. 14 – 17
7. Rogers C. R. (2015) Být sám sebou. Praha: Portál
8. World Health Organization (2008) The world health report 2008: primary health care: putting people first, 2008 [on line] [cit. 2014-11-30]. Dostupný z: http://www.who.int/whr/2008/chapter3/en/


Pokud vás článek zaujal, ještě více se o péči zaměřené na člověka dozvíte na kurzu Specialista v péči zaměřené na člověka, kde se seznámíte nejen s teorií ale také s praktickými postupy. Přihlašte se ještě dnes.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s našim používáním souborů cookies. Souhlasím