Mindfulness pomáhá pomáhat

Bc. Michal Šalplachta, DiS.

Kompetence pomáhat

Základním kamenem kvalitních sociálních služeb jsou jejich pracovníci a jejich schopnost pomáhat. Aby člověk dobře pomáhal, potřebuje kromě odborných znalostí a dovedností splňovat několik dalších podmínek. První podmínkou je sám být v pohodě, protože když nejsme v pohodě, staráme se spíše o sebe než o druhé. To neznamená nemít starosti a trápení, protože to se nevyhýbá ani lidem v pomáhajících profesích. Naopak sama pomáhající profese sebou nese nemalou fyzickou i psychickou zátěž. Znamená to umět se starostmi a pracovní zátěží zacházet a dovedně je zvládat. Druhou podmínkou je být schopen vytvořit pomáhající vztah. Americký psycholog Carl Ransom Rogers definoval tři základní vztahové předpoklady na straně pracovníků, které se podílejí na kvalitě a účinnosti pomoci. Jsou jimi opravdovost k vlastnímu prožívání, bezpodmínečné pozitivní přijetí klienta a empatické porozumění klientovi. Tyto postoje v pomáhající profesi tak zakořenily, že se staly běžnou součástí vztahu mezi pomáhajícími pracovníky a jejich klienty. Nebo aspoň v teorii této práce. Převést tyto požadavky do praxe je však mnohem náročnější. Aby člověk uměl uplatnit tyto podmínky, potřebuje s nimi mít vlastní zkušenost, zažít si je na vlastní kůži. Jako psychoterapeut jsem prošel psychoterapeutickým výcvikem zaměřeným na člověka a trénoval opravdovost, přijetí a empatii ve výcvikové skupině, empatických laboratořích a také v individuální psychoterapii. Věnoval jsem se rozvoji těchto kvalit na supervizi své práce. Psychoterapeutický výcvik je skvělá cesta jak rozvíjet své kompetence pomáhat a osobnostně růst. Je však také nákladná a časově náročná. Tím pádem pro většinu pracujících v sociálních službách nedostupná.

Kvalita a postoje pracovníků


Před lety jsem v jedné organizaci poskytující několik pobytových sociálních služeb dělal kvalitativní výzkum zaměřený na pojmenování kritérií, které tvoří kvalitu poskytovaných služeb pomocí metody ohniskových skupin. Do výzkumu se zapojili pracovnice a pracovníci ze tří pobytových sociálních služeb. V těchto službách proběhlo i dotazníkové šetření na spokojenost zaměstnanců, ve dvou těchto službách byla spokojenost zaměstnanců nízká v jedné službě vysoká. Provedený výzkum poukázal na to, že kvalita sociálních služeb nejvíce souvisí s postoji řadových i vedoucích pracovníků. Ve službě kde byly postoje pracovníků blízké Rogersem definovaným postojům, se lépe dařila případová práce s klienty a zároveň pracovníci v této službě byli spokojenější. Výzkum nezjišťoval příčinnou souvislost, co bylo dříve, jestli spokojenost nebo postoje pracovníků. Ale ukázal, že obojí souvisí s kvalitou poskytované služby. Závěr tohoto výzkumu je v souladu i se zkušenostmi, které jsem získal během provádění supervizí v sociálních službách.
Díky tomuto výzkumu a zkušenostem ze supervizí mi vyvstala otázka, jak můžu pomoci pracovníkům zvýšit jejich pohodu a pomoci jim osvojit si Rogersem pojmenované postoje dostupnějším způsobem než je absolvování stovek hodin tréninku a vlastní psychoterapie. Řešení jsem nalezl v tréninku mindfulness.

Co je to Mindfulness?


Mindfulness česky překládané jako všímavost (v článku používám oba termíny) nebo plné uvědomění je vrozená dispozice či vlastnost, která nám umožňuje získat odstup, nadhled a vhled do našeho prožívání, myšlení a poznávání světa. Odborníci z řad psychologie ji považují za základní metakognitivní schopnost, která nám umožňuje se zájmem zkoumat sami sebe, svou mysl a svou zkušenost a to jak s ní zacházíme. Kabat-Zinn definoval mindfulness jako schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez posuzování, hodnocení a očekávání. … se soucitem.  Další autoři definují všímavost jako uvědomění si přítomných prožitků s postojem přijetí. Jedzoková ji definuje jako zvláštní stav mysli či metakognitivní pozornosti, v němž prožíváme myšlenky, emoce a jednání z pohledu „pozorovatele“. Čím více máme schopnost všímavosti rozvinutou, tím více jsme schopní poradit si se zatěžujícími situacemi, lépe zvládat své emoce a stres, nenechat se vytočit a kultivovat sebe a své reakce.

Mindfulness profesionalita a svoboda vůle


Profesionální jednání je takové jednání, které je vědomé a záměrné. Vím, co a proč dělám a jsem schopný reagovat na případné změny a volit optimální reakci. V sociálních službách se něco mění neustále. Viktor E. Frankl prohlásil, že mezi podnětem (např. chování klienta) a reakcí na něj je prostor, ve kterém máme možnost zvolit si svou reakci. V naší reakci leží náš růst i svoboda. Zvolená reakce vytváří kvalitu poskytované služby. Skrze plné uvědomění mindfulness rozšiřuje tento prostor ke svobodě volby a umožňuje ho využít ke zvolení co nejvíce efektivní a optimální reakce. Ve svých reakcích však často nevyužíváme tento prostor ke svobodnému rozhodování a na místo abychom byli všímavým řidičem či pilotem, který uvědoměle vede své činy, reagujeme automaticky bez uvědomění a necháváme řízení svých reakcí na autopilotovi. Už se vám někdy stalo, že jste urazili kus cesty autem ani nevíte jak? Nebo že jste neodbočili, kde jste chtěli, ale jeli jste naučenou automatizovanou trasou? Tak to vás řídil autopilot. Bohužel takto automaticky můžeme reagovat i při komunikaci a práci s klienty v sociálních službách, v tu chvíli ztrácíme svou profesionalitu, ztrácíme svou opravdovost, schopnost přijímat klienty i empatii k nim. Místo toho se aktivují zautomatizované vzorce reagování, které sebou často nesou hodnocení, kritizování, autoritativní jednání a reagování podle dnes již překonaného modelu paternalistické péče, který je postaven na mocenské nerovnosti mezi pomáhajícím a pomoc přijímajícím.

Toulavá mysl je nešťastná mysl


K automatickému reagování a bytí v módu autopilota přispívá i to, že se naše mysl ráda toulá. Podle rozsáhlého výzkumu, který provedl doktor Killingswort býváme duchem nepřítomni 47% bdělého času, tedy polovinu pracovní doby. Naše mysl má totiž úžasnou schopnost odpoutat se od přítomného okamžiku a cestovat do minulosti, budoucnosti nebo někam úplně jinam. Je to jedinečná lidská schopnost, která nám umožňuje plánovat a učit se ze své zkušenosti. Bohužel, jak také ukázal výše zmiňovaný výzkum, mysl většinou odbíhá neúčelně a navíc, čím více nám odbíhá, tím více jsme nešťastní. Toulavá mysl je nešťastná mysl. Díky všímavosti si však můžeme uvědomit: Kde je moje mysl nyní? Čemu nyní věnuji pozornost? Toto uvědomění nám pomůže se vrátit zpět do přítomnosti teď a tady. K činnosti, kterou děláme, ke klientovi, kterému pomáháme a být více spokojení.


Mindfulness kultivuje mozek


Všechno co děláme, souvisí s naším mozkem. Náš mozek je orgánem, který zpracovává informace, vyhodnocuje je ve vztahu k našim potřebám a hodnotám a na základě tohoto zpracování volí případnou reakci. Mozek funguje jako filtr, který z nepřeberného množství informací, které na nás v každém okamžiku působí, vybírá ty, které považuje za důležité a nevpouští k dalšímu zpracování ty, které za důležité nepovažuje. Protože životní zkušenost každého člověka je jedinečná, mozek každého člověka vytváří jedinečné nastavení pohledu na realitu, který označujeme jako subjektivitu. Kvalita nastavení filtrování informací rozhoduje o naší schopnosti efektivně a účelně reagovat i o naší spokojenosti. Na svůj mozek se také můžeme podívat jako na sebeorganizující se systém. Což znamená, že mozek zároveň informace filtruje a zároveň sám sebe jako filtr nastavuje. Nastavení filtru se může měnit. Aby mohl mozek sám sebe nastavovat, potřebuje zpětnou vazbu. Čím více je člověk všímavý, tj. věnuje plnou bdělou pozornost přítomnému okamžiku s postojem přijetí, bez posuzování, hodnocení a očekávání, tím lepší získává zpětnou vazbu pro svůj mozek, který pak lépe a efektivněji vyhodnocuje informace a je schopen účelnější reakce. Tím dochází k lepšímu rozvoji duševních schopností, k lepší integraci jednotlivých funkčních částí mozku, k lepšímu sebepoznání, k lepší seberegulaci motivace a emocí, k lepší empatii a samozřejmě i k většímu pocitu spokojenosti. Pro doplnění uveďme, že pokud člověk nemá tuto schopnost všímavosti dobře rozvinutou, tak mu může pomoci všímavý, přijímající, nehodnotící a empatický pohled od druhého člověka. Takto např. využívá mozek dítěte všímavou pozornost a naslouchání od rodičů, k tomu aby se lépe vylaďoval ve své schopnosti filtrovat a zpracovávat informace. Doktor Daniel Siegel ve své knize Developing mind popisuje, že trénink všímavosti rozvíjí ty samé části mozku, které se rozvíjejí u dítěte při bezpečném citovém poutu (psychologové hovoří o attachmentu), které je opět definováno bezvýhradným přijetím, láskou a empatií. Také všímavý pracovník může podobným způsobem pomoci vylaďovat mozek u svých klientů. Skvělou zprávou je, že tuto duševní schopnost tj. mindfulness je možné rozvíjet a trénovat.

Historie tréninku mindfulness


První kdo pojmenoval mindfulness byl historický Buddha, který také rozpracoval způsob jak ji ve svém životě rozvíjet. V původním Buddhově jazyce se všímavost nazývá sati. Základním nástrojem pro rozvoj všímavosti je meditace všímavosti a vhledu (satipatthána-vipassaná). Všímavost se stala základem Buddhovy osmidílné stezky k osvobození od utrpení. Podobné metody rozvoje mysli postupně objevily i další náboženské tradice. V křesťanství např. Svatý Ignác z Ioyoly. Ve 20. a 30. letech 20. století se začala o všímavost zajímat západní psychologie např. C. G. Jung. Zájem o všímavost můžeme najít v dílech Fromma, Wattse, Bosse, Golemana. Větší zájem psychologů o všímavost a celou buddhistickou psychologii se objevil v 60. a 70. letech 20. století. Mezi těmi, které buddhismus a jeho učení zaujalo, byl i Český psychoterapeut Mirko Frýba, který vytvořil svůj vlastní psychoterapeutický přístup satiterapii.  Významným mezníkem v historii tréninku mindfulness byla práce doktora Jon Kabat-Zinna. V roce 1979 doktor Jon Kabat-Zinn oddělil trénink všímavosti od náboženské tradice a vytvořil na Massachusetské univerzitě ve Worchestru 8 týdenní program, který využívá trénink všímavosti ke zvládání stresu Mindfulness Based Stress Reduction (MBSR). Tento program byl vytvořen jako doplněk léčby lidem s vážnými a chronickými nemocemi. Kabat-Zinnův program brzy upoutal pozornost řady odborníků a odstartoval celosvětový zájem o mindfulness. Trénink všímavosti od té doby pronikl do dalších kontextů. Vznikly na všímavosti založená kognitivní terapie deprese (MBCT), na všímavosti založené programy zvládání bolesti, závislosti na alkoholu, schizofrenie a další. Všímavost začali trénovat lékaři, učitelé, sociální pracovníci a začali ji také využívat při práci se svými klienty. Za zmínku také stojí, že podobnou metodu jako je meditace mindfulness objevil i žák C. R. Rogerse Eugen Gendlin, který na základě výzkumu psychoterapie objevil, že klienti, kteří spontánně přenáší svou pozornost mezi svou myslí a tělem mají z psychoterapie větší užitek. Na základě těchto zjištění vytvořil trénink k rozvoji uvědomění si svého tělesného prožívání a tuto metodu nazval Focusing – tělesně zakotvené prožívání. Gendlin využíval trénink focusingu jak pro své klienty, tak pro své studenty. Focusing, který je často definován jako dialog mezi myslí a tělem, je také jednou z metod, která trénuje všímavost. Na tuto blízkost mindfulness meditace a focusingu upozornil již výše zmiňovaný český psychoterapeut Mirko Frýba.

Vliv tréninku všímavosti na člověka


Všímavost patří v současnosti k jedněm z nejstudovanějších oblastí v psychologii. Databáze odborných článků evidují přes 10000 publikovaných článků a knih. Mindfulness zkoumají lékaři, psychologové, neurovědci. Výzkumy potvrdily řadu pozitivních přínosů všímavosti na zvládání stresu, rozvoj vztahů a lepší komunikaci, lepší empatii, lepší pozornost, lepší výkonnost v práci, lepší schopnost vést lidi ale také pozitivní dopady na zdraví. Tyto přínosy shrnuje následující přehled.

  • Redukce stresu, pozitivní zdravotní účinky: trénink zlepšuje funkci imunitního systému, snižuje bolest, snižuje míru stresu.
  • Příjemnější emoce, pružnější myšlení: trénink zvyšuje prožívání pozitivních emocí a zmírňuje depresivní stavy. Zlepšuje pružnost myšlení a tlumí ruminaci - neužitečné opakované přemítání nad různými starostmi.
  • Zvýšení spokojenosti ve vztazích: trénink podporuje sociální vztahy, emoční inteligenci a zlepšuje schopnost zvládání emocí.
  • Lepší soustředění, paměť a osobní produktivita: trénink zlepšuje schopnost soustředění a pozornosti, zlepšuje paměť, posiluje kreativitu, a schopnost sebeřízení.
  • Dokonalejší fungování mozku: trénink zvyšuje objem těch oblastí mozku, které souvisejí se schopností regulovat emoce, se sebeovládáním a s pozitivními emocemi. Rovněž zvyšuje tloušťku šedé mozkové kůry v oblastech spojených s pozorností. Zpomaluje stárnutí mozku.
  • Pozitivní dopad na léčbu řady nemocí: Úzkosti, fobie, deprese, schizofrenie, OCD, poruchy osobnosti, poruchy příjmu potravy, závislosti, fibromyalgie, syndrom dráždivého tračníku, roztroušená skleróza, rakovina, vysoký krevní tlak, lupénka, astma, AIDS, diabetes, bolesti páteře, po operaci, po úrazech, nádorové bolesti, fantomové bolesti, psychosomatické bolesti, a další chronické onemocnění.
  • Lepší schopnost zotavit se z nemoci: Zkracuje dobu pracovní neschopnosti.

Na všímavosti založený trénink pomáhajících kompetencí


Jednou z možností jak mohou pomáhající pracovníci rozvíjet svou všímavost a své vztahové kompetence je absolvování akreditovaného tréninkového programu Na všímavosti založený trénink pomáhajících kompetencí, jehož autorem je Michal Šalplachta. Tento tréninkový program propojuje meditativní trénink všímavosti se vztahovými podmínkami C. R. Rogerse a focusingem E. Gendlina. Celý program je rozložen do osmi týdnů, během kterých se účastníci učí pomocí meditativních i nemeditativních cvičení a pomocí nácviku focusingu rozvíjet svou všímavost a uvědomění si sebe, učí se pomocí všímavosti zvládat stres a své emoce a kultivují pomáhající postoje přijetí, empatie a soucitu jak k sobě tak ke klientům. Učí se také reflektovat svou vlastní zkušenost a učit se z vlastní zkušenosti. Jednotlivá setkání probíhají jednou za týden, mezi setkáními účastníci provádí zadaná cvičení. Na dalším setkání si svou zkušenost reflektují. Domácí cvičení je důležité pro správný rozvoj všímavosti i pomáhajících postojů. Díky tréninku si účastníci vybudují návyk ke kultivaci všímavosti a pomáhajících postojů a mohou je za využití audio nahrávek provádět dál i po skončení tréninku a dále se ve své kompetenci rozvíjet.

 

Použitá literatura


1. Benda, J. (2007) Všímavost v psychologickém výzkumu a v klinické praxi, Československá psychologie, 51 (2), 129 -140.
2. Davis, D. M., & Hayes, J. A. (2011). What are the benefits of mindfulness? A practice review of psychotherapy-related research. Psychotherapy, 48(2).
3. Frankl, V. E. (2006) Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy.
4. Frýba, M. (1996) Psychologie zvládání života. Aplikace metody abhidhamma. Brno: Masarykova Univerzita.
5. Kabat-Zinn, J. (2016) Život samá pohroma. Praha: Jan melvil
6. Williams, J. , Mark, G. a Penman, D. (2014) Všímavost: jak najít klid v uspěchaném světě. Olomouc: ANAG.
7. Rogers, C. R. (2015) Být sám sebou: terapeutův pohled na psychoterapii. Praha: Portál.
8. Siegel, D. J. (2015). The developing mind: How relationships and the brain interact to shape who we are. Guilford Publications.
9. Šalplachta, M. (2017) Životní kompetence na trhu práce a jejich rozvoj. Olomouc: Univerzita Palackého.

 

Zaujala Vás tato metoda, máte zájem dozvědět se více? Podívejte se na naši nabídku kurzů mindfulness.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s našim používáním souborů cookies. Souhlasím